Jak vidí setkání s indiány dobrovolnice Bára?

O indiánech bylo napsáno mnohé, pečlivě studováno, probádáno. Každý z naší takzvané moderní "kultury" má jakousi mlhavou představu. I já měla ideu, o panenských horách, nedotčených jedovatým ostnem civilizace a... Co vlastně znamená být indiánem?Krom všeobecně vžitých klišé o drobných postavách zahalených bílým plátnem, peřím poletujícím v havraních vlasech a mystických rituálech? Co činí tyto tajemné bytosti pro nás tak atraktivní? Ani dnes nedokáži přesně odpovědět, možná že je to prostě proto, že odpověď není. Nevymysleli jsme ještě slova která by mohla alespoň přiblížit to, co jsem mohla prožít s indiány kmene Arhuaco.

Sierra Nevada se rozprostírá na severu Kolumbie, tedy velmi stručně řečeno. Nebýt filmu Aluna, netušila bych že takové místo existuje a dokonce, že naši Starší Bratři toto pohoří odjakživa nazývají "Srdce Světa".

Tomuto místu dominují 2 nejvyšší hory o výšce 5 775m, vrcholky hor pokrývají bílé čepice sněhu a ledu, dole v úpatí se objevují kaktusy a další rozmanitá - tropická faunu a flora. V těchto horách se rodí 36 řek, každá z nich má zde svou úlohu. Například řeka Buritaka, ta prý smývá veškeré smutky světa.

Řeky se podél Karibského pobřeží vlévají do moře a často vytváří poklidné laguny, plné barevných ptáků a ryb. Hladinu vody, v pro indiány posvátných lagunách (nazývají je Madre viejita - Stařičká Matka - Matka všech vod) pokrývají lekníny a jiné různobarevné květy, často také odpadky. Laguny pak plynule přecházejí v rozhlehlé pláže s bílým či černo-zlatým pískem, který se třpytí jako drahokamy. A ano, taky odpadky. Moře je zde nespoutané, jeho tyrkysová barva protkaná vířícím pískem je dechberoucí. Stejně jako obrovské masy vody tříštící se o mohutné barevné útesy, každou minutu, po tisíce let. A sem tam masy odpadků, ty tu ale před tisíci lety nebyly...

Pokud máte možnost zde pobýt, vidět, cítit, pochopíte že toto "Srdce Světa" skutečně tepe, zatím.

Pro mě toto všechno znamená INDIÁN. Je to bytost která obsahuje vše, sluneční žár v jeho srdci, harmonii ptačího zpěvu v jeho hlasu, v nespoutanosti větru cítí svobodu, uctívajíc přírodních laguny jako matky všeho života. A přeci si nejsme vzdálení, každý z nás má v sobě kus indiána a každý indián kus obyčejného lidství a vše co k tomu patří. Například výborný smysl pro humor, legraci, zvídavost a zálibu ve sladkostech a romanci. K tomu všemu ale patří přímost, otevřenost... Neznají škodolibost či pokrytectví. V tomhle si život nekomplikují.

Nikdo se tu nezaobírá myšlenkami kdyby, jestli bychom. Žena je ženou a užívá si co k tomu patří, Děti si spolu hrají bez rozdílu, dělí se o věci které jsme jim donesli, drží se kolem ramen a tančí. Pláčí snad jen hlady. Muži se večer schází kolem ohně, vyprávějí si příběhy, ty své i ty o Matce Zemi. Smějí se a hrají na flétny a bubny. Prosté tóny komponované jakoby ani nepatřily do toho světa, po chvíli přimějí mysl ztišit se. A pak přijde nejkrásnější ráno, nejkrásnější protože je jen jedno, každý den. Takové ráno není pojem ale alchymie, mystéruim.

Tohle jsem pochopila tam v horách, v Nabusimake.

Nejen to. Co ve mně zanechalo hlubokou stopu, byla práce mamů. Mamo - spirituální autorita každé komunity. Starají se o zdraví jejich členů, o spory uvnitř komunity ale především pracují pro celou Zemi. V této kultuře si lidé uvědomují důležitost rovnováhy, vnitřní i vnější. V přírodě, v těle, na Zemi... Pokud je rovnováha narušena, vzniká problém. Země nám denně dává mnoho - vodu, vzduch, ovoce a další plodiny, suroviny na stavbu domů i měst...

Mamos proto dnem i nocí dělají tzv. "Pagamenta" - rituály, na uctění Matky Země a jako poděkovaní jí za to vše. Po tisíce let takto udržují rovnováhu, očišťují vodu i půdu, pečují o lesy a hory, pro naše společné bytí.

Poslední desetiletí však i oni mají obavy o zdraví planety. Z vrcholků ubývá sníh a horské svahy i přímořská údolí sužují obrovská sucha. Zároveň se zde začíná objevovat problém s odpadem - především s použitými bateriemi a plasty. Komunity Arhuaco jsou již v kontaktu s městy, jelikož podmínky pro soběstačnost jsou rok od roku obtížnější, občas do místní vesnice zavítá nějaký ten turista či obchodník a nakonec, kdo může mít místním za zlé používaní baterek. Odvracená strana moderní civilizace otravuje naši zemi skrz na skrz. Původním obyvatelům hor však chybí informace. Tisíce let mohli odhazovat obaly bez starostí - listy, dřevěné nástroje, slupky - skořápky. Jenomže baterie nezmizí. Nezmizí a vypustí jed. Řešení se zatím nabízí jednak v šíření těchto informací o kontaminaci plasty a chemikáliemi z baterií mezi indiánskými komunitami a ve školách. Vytvoření "kontejnerů" pro sběr prázdných baterií a zřízení sběrných míst ve městech a vesnicích. Toto bude další z unikátních projektů organizace Jaguar People. Jsem ráda že můžu být součástí této úžasné mise v Srdci světa.

I když nakonec záleží nejvíce na těch malých věcech, na tom že se usmějeme na souseda, že si zítra místo igelitky vezmeme vlastní tašku z látky, že se zhluboka nadechneme a uvědomíme že "člověk není ostrov sám pro sebe" ale že vše spolu souvisí.

Takto může pomoci každý, ale kdo by se rád připojil osobně, může navštívit krásnou Kolumbii a sbírat s námi. Uvítáme však i finanční pomoc pro realizaci a nezbytné náklady či podporu indiánských kmenů a konkrétních komunit, se kterými dlouhodobě spolupracujeme. 

2101441787/2010

- Dobrovolnice NF Jaguar People Barbora

Novinky ze Srdce světa:

Zítra se v Santa Martě koná konference o plastových odpadech a zákazu jednorázových plastů, což je zde v Kolumbii velké téma. Neb znečištění jimi je tu opravdu alarmující. Budeme tam.

"Neboť Jak je Srdci světa, je celému světu"....